Mé sobecké já

Poslední dobou mám nějakou existenciální krizi. No, poslední dobou... Tak od března, řekněme. Já prostě nevím, co se sebou. Nevím, co jsem za člověka, co mám dělat, kde mám být a jestli má mé bytí jakýs takýs smysl. Občas bombarduju své přátele zprávami typu: Cítím se jako Puškinův "zbytečný člověk", napište mi, že to tak není, prosím. Občas jejich ujištění, že mě potřebují pomůže, občas ne.Právě se nacházím ve velmi složité fázi, kdy… Celý článek ›

Je hrozně zvláštní o tom psát. Budu znít jako totální blázen a šílenec, ale celý svůj život mám pocit, že jsem se narodila do špatného světa. Ne pouze generace, ale celého světa.Četla jsem příběhy lidí, kteří mají pocit, že se narodili do chybné historické éry. Přáli by si žít v 70. či 50. letech nebo v 18. století. Jenže já měla už od dětství pocit, že jsem ve špatném světě. Že sem prostě nepatřím. Nejde o dnešní životní filosofii, ani o… Celý článek ›

Jak už jste asi pochopili, jsem introvert. A je to celkem řehole. I když, nutno připustit, že už to není tak strašné, jak to kdysi bývalo. Já před třemi lety vs já teď. Úplná alfa a omega. Proti mému předchozímu já jsem teď naprostý extrovert a to už je co říct.Co mě, jako introverta nejvíc bolí je, že se s lidmi špatně seznamuji. Nejde mi to tak lehce jako extrovertům. Bojím se s lidmi mluvit, bojím se je zdravit, bojím se k nim hlásit na ulici. Nevím… Celý článek ›

Název rubriky sice je Mé sobecké já, ale moje setra je mou součástí, takže sem patří. Moje sestra.Co o ní napsat? Jak to vysvětlit? Jak to všechno popsat?Od první chvíle, co jsem ji spatřila jsem ji zbožňovala. Hrozně moc. A že mi to zrovna neulehčila. Já jsem ta starší. Kdybych řekla, že o sedm let, zabila by mě, takže řeknu, že o šest a půl.Moje sestra je tvrdohlavý mezek. Nikdo ji k ničemu nepřesvědčí. Je ironická, sarkastická a strašně falešně se… Celý článek ›

Miluju svůj původ. Miluju to, že jsem Slovan. Miluju to, že jsem Čech. Miluju, že jsem Moravák. Miluju, že jsem Hanák. Zbožňuji hanácké nářečí, i když jím sama moc nemluvím. Jedním z mých velkých snů je ho perfektně umět a dokázat si v něm hodiny s někým povídat. Pokud by bylo větší slovo než miluji, popsala bych jím lásku ke své zemi, ke svému domovu. Cítím hrdost na svůj národ a oddanost ke své zemi. Mám ráda Čechy, takové, jací jsou. Jejich… Celý článek ›

Ráda o sobě tvrdím, že jsem se narodila na kolejích. Slyšeli to ode mě skoro všichni, jež se mnou měli co dočinění. Je to pravda? Tak trošku. Dělám se tím zajímavější? Dost možná. Ne, moje máma opravdu nebyla bezdomovec a neporodila mě pod železničním mostem. Narodila jsem se jako první dítě. Sice nemanželské, ale z lásky. Každopádně samotný akt porodu probíhal v jedné, ne moc úžasné porodnici. Já si to upřímně vůbec nepamatuju, ale moje máma… Celý článek ›