Zbytečný člověk

Já prostě nevím, co se sebou. Nevím, co jsem za člověka, co mám dělat, kde mám být a jestli má mé bytí jakýs takýs smysl. Občas bombarduju své přátele zprávami typu: Cítím se jako Puškinův "zbytečný člověk", napište mi, že to tak není, prosím. Občas jejich ujištění, že mě potřebují pomůže, občas ne.

Právě se nacházím ve velmi složité fázi, kdy se musím rozhodnout, jak bude dál směřovat můj život. Končím školu, budu děvče s titulem a stojí přede mnou zásadní rozcestník. Pokračovat na další školu? Pokud ano, tak na jakou? Na jaký obor? Na ten samý? Chceš mít dva tituly ze stejného oboru a studovat to všechno znovu? Pokud to uděláš, budeš mít větší šanci se uplatnit, ale tobě se do toho už znova nechce... Nebo do práce? A kam tě tak vezmou? Zvlášť teď, když většina lidí tvého zaměření končí kvůli koroně na ulici. 

Ještě jsem měla jeden plán. Potřebovala jsem upokojit své dobrodružné já, které volá po volnosti, svobodě a vzdálených zemích. Takže plán byl farma v Mongolsku. Na rok. Našla jsem si moc hezkou. Spousta koní, na kterých bych tam mohla volně jezdit. Práce za stravu a ubytování. To by mi vyhovovalo. 

Asi potřebuju do života trošku adrenalinu. Trošku víc, abych pravdu řekla. 

Nedělají mi dobře výšky. Mohla bych teda zkusit lezení nebo bungee jumping. Taky miluju bojové sporty. Mohla bych se třeba konečně někam přihlásit. To bych si pak nemusela připadat tak strašně zbytečná.

Vždyť já si to ani sama sobě neumím vymluvit. To, že jsem tu naprosto k ničemu. Protože je to pravda. Kdybych byla aspoň doktor nebo učitel... Ale já jsem HEREC! Ne, že bych ve svém povolání neviděla smysl, ale životně důležité taky zrovna není. 

Důvody, proč nejsem zbytečná: Pravidelně daruji krev i plazmu. Přátelé a rodina mě mají rádi a zničilo by je, kdybych najednou nebyla. Umím bavit lidi; umím je rozesmát i rozbrečet. Spisovatelům, knihovnám i knihkupcům dost výrazně přispívám na živobytí. To samé platí o výrobcích dekorativní kosmetiky, textilu a prodejcích na Aliexpress. Přispívám na charitu a občas hodím něco i bezdomovcům na ulici. Když najdu poraněné zvíře, jakékoliv (myš, žábu, ptáčka) beru si ho domů a léčím ho. 

Důvody, proč jsem zbytečná: Jsem líná a flegmatická. Královna prokrastinace. K tomu, abych si splnila svůj sen dělám jedno velké hov*o. Neumím pořádně nic jiného než to, co se týká umění. Vystudovala jsem gympl. Většinu času jen ležím a sním nad věcmi, které se nikdy nestanou. V praktickém životě jsem nepoužitelná. Doma skoro nepomáhám. Finančně vysávám své rodiče.  

 To je fakt pěkná mizérie. 

Když to tak vidím, budu se snažit být méně k ničemu. Některé ty věci se napravit. Ale jelikož jsem nekorunovaná královna prokrastinace, opravdu netuším, kdy s tím začnu :D