Umírám

Jak popsat ten krásný pocit,

když na hrudi ti ležím,

když se během temné noci

dostaneš k mým dveřím.

Jen to teplo tvého těla

mi dává pocit bezpečí.

A to jsem vlastně vždycky chtěla

- ať mně někdo vyléčí.

Když se naše ústa spojí

v nevyřčená slova,

která moji duši zhojí

navždy, zas a znova.

To jen naše těla mluví,

kde slova jsou zbytečná,

a i když všechno nevypoví,

nejsou k sobě netečná.

Mé dveře tě vždy uvítají

s otevřenou náručí.

Občas se mi až dech tají,

když mi smysly poroučí.

Když zas dvě se spojí v jedno

- náhle přestáváme žít.

Pak znovu a ještě jednou.

A v mysli? Jen slastný klid.

Tvé údy mě v dáli nesou,

oči blahem zavírám,

mé nohy se ještě třesou,

když pod tebou umírám.