Smutné oči
Publikováno 26.10.2019 v 23:02 v kategorii Něco o Ní, přečteno: 53x
Dívá se na svůj odraz a zase vidí jen ty smutné oči. Ty oči. Hledí do zrcadla sama na sebe a vůbec se nepoznává. Kouká na nějakou cizinku s neuvěřitelně smutnýma očima. Kam zmizel ten úsměv, ty hnědé tůňky plné života?
V některých chvílích nechápe sebe, nechápe svět. Jsou dny, kdy je všechno v nejlepším pořádku a dívka ví, co má dělat a kde je její místo. Pak jsou ale jiné dny. Dny, kdy by měla cítit všechno možné. Radost, vztek, nervozitu, strach. Ale ne smutek. Jenže ona cítí jenom ten. Pátrá ve svém nitru po jakékoliv jiné emoci. Jakékoliv. A je tam jen ten smutek. Odraz toho věčného vnitřního pláče.
Proč celý svůj život pláče pro druhé? Proč celý svůj život pláče pro svět? Už je z toho unavená a neskutečně ji bolí srdce. Zaslouží si vůbec ti druzí a svět, aby pro ně bylo plakáno?
Občas se ptá sama sebe, čeho všeho by byla schopna pro druhé.
Co by udělala pro své přátele a rodinu?
Všechno.
Co by udělala pro svět?
Všechno, pokud by naznala, že si to zaslouží.
Zatím má pochybnosti i o tom, jestli si zaslouží její vnitřní pláč.
Pořád ji trápí ta otázka proč? Proč pláče pro lidi, které nezná? Proč pláče pro svět, který se jí zatím jeví jen jako smutné a nenávistné místo? A proč, proč to tak strašně bolí?
Nemůže po sobě číst svoje slova. Rozplakala by se. Při psaní nepláče, ale při čtení už by plakala.
Komentáře
Celkem 0 komentářů