Roční období

Byla jsem jak země v zimě.

Chladná, prázdná, tichá.

Nikdo tehdy nestál při mně,

jen mi bodal nože do břicha.

Potom do mě vešlo jaro

a ty - má první pampeliška.

Napravil jsi, co se dalo.

Byla jsem tvá nepopsaná knížka.

Já ti dala svoji lásku -

ty mě moře pampelišek.

Dobře jsi hrál svoji masku,

když´s mi slíbával pel z víček.

S létem jsem tě stál chtěla -

svoji žlutou spásu.

CO uděláš jsem nevěděla,

že mě pošleš k ďasu.

Prošla jsem si zimou, jarem, létem,

teď mi podzim hlodá duši.

A nad tím krásným žlutým květem

už se mi srdce nerozbuší.

Já chtěla lásku podobnou hromu

a pádu z velké výšky,

však nyní přihlížím tomu,

jak poslední odkvétají pampelišky.