Ošklivka

Vyhání mě od svých prahů,

Mají pohrdavé pohledy.

Neocení moji snahu

Zbavit se vzhledu šeredy.

I když znám lidí statisíce,

Mě prostě nemá nikdo rád,

Ať se snažím sebevíce,

Stále jsem krásy protiklad.

Mám vypoulené modré oči,

Co pláčí skoro samy.

Mé uši jsou trošku větší

A vlasy barvy slámy.

Nos přes půlku obličeje,

Kdy rty skoro nevidíš.

Však nevím, co se s tebou děje,

Že mě taky přehlížíš.

Ač nejsem zrovna vzorem krásy,

Jsem stále ještě člověkem

A těším se, až přijdou časy,

Kdy ošklivky se neleknem.

Musím přiznat sama sobě,

Že nepřátel mám dosti.

Asi lépe hníti v hrobě,

Než žít v ošklivosti.