Odkryté lži

Stála jsem na zastávce a dívala se okolo sebe. Byla zima a všude ležela spousta sněhu. Se mnou tam stálo asi dalších pět lidí. Všichni byli stuhlí, snažili se šetřit teplem, protože byla fakt velká kosa, a dívali se za obzor, odkud měl co nejdříve přijet trolejbus číslo 9. Jenže ten nejel. Zřejmě kvůli tomu, že silnice nebyla silnice ale jistá variace na lyžařskou sjezdovku. Vcelku jsem byla smířená s tím, že půjdu pěšky, ale naděje umírá poslední, že jo. Takže jsem tam stále stála a čekala. I když jsem měla v uších sluchátka, hrozně jsem se nudila, proto jsem si četla jízdní řád, který na zastávce visel. Kromě standartních papírů s rozpisy příjezdů a odjezdů však na vývěsce bylo ještě něco jiného. Byl to malý plastický plastový nápis nebo spíše odkaz na webovou stránku. Stálo na něm www.odkrytelzi.cz. Zaujalo mě to.To bude určitě něco o Babišovi. Jako...dozvědět se na něj nějaké nové drby nebude úplně zlé. Odkaz jsem si zapsala do poznámek v telefonu. Další den už tam ten nápis nebyl.

Na stránku Odkryté lži jsem na několik týdnů úplně zpomněla. Upřímně řečeno, zas tak moc mě ten Babiš nezajímal a navíc jsem měla spoustu práce. Škola, brigáda, počítačové hry a tak. Jednou jsem si na ni ale vzpomněla a jelikož jsem zrovna seděla u počítače, hned jsem odkaz naklikala do vyhledávače. Místo očekávaného Babiše mi tam však vyjel obrázek Panny Marie. Nebudu lhát, trošku mě to zarazilo. V životě by mě totiž nenapadlo, že stránka s názvem Odkryté lži je webovka fanatické náboženské skupiny jménem Kristova Církev. Ale tak...když už jsi tady, aspoň si něco přečti. Třeba...Jaké praktiky uráží Boha. Good.
Spousta lidí přemýšlejících o duchovnosti zmatečně hledá klíč k tomu, co tedy Boha uráží a co nikoliv. Někteří věří, že Královna Nebes a mariánský kult není ohavná hanebnost a smilnění s démony. Někteří myslí, že zdobení křesťanského bytu okultními předměty je v pořádku. Někteří myslí, že slavení démonských svátků nechá Boha Otce v blahoskvoucím klidu. Co by jste cítili, kdyby váš plat dali jiným zaměstnancům a odůvodnili by vám to tak, že je to podobné, jako by ho dali přímo vám? Co by cítila žena, jejíž manžel by měl u postele obrázek své milenky? Co by jste cítili, kdyby někdo o vás vyprávěl ostatním odporné lži? Bůh nepřebírá lidské vlastnosti, jak lidé často rozumují. My jsme naopak Bohem stvořeni tak, že máme podobné pocity jako On. Tak se to má s věcmi, co Boha uráží.

Kriste, to jsou kecy. Tomuhle někdo věří, jo? Jako...kdyby tohle do tebe někdo začal valit, bylo by to dost creepy. Jasně, jasně, jasně jasně. Můžeš si udělat prdel z kámošů. Nakecáš jim, že jsi se přidala ke Kristově Církvi. Brzo je apríl a tohle bude super vtípek. Holka, ty jsi geniální.

Odkryté lži hlásaly, že by žena měla být co nejvíce zahalená a neměla by vůbec dávat svou ženskost na odiv. Proto jsem na druhý den do školy zvolila decentní styl oblékání. Dlouhé černé kalhoty a svetr. Rolák. Vezmi si rolák s dlouhým rukávem.Tak ne, svetr ne. Dlouhé černé kalhoty a červený rolák s dlouhými rukávy. Černý. Černý rolák s dlouhými rukávy. Ze šperkovnice jsem vytáhla křížek po babičce, vlasy si stáhla do culíku a nepoužila makeup. Vypadala jsem příšerně, ale účel to splnilo.

“Co ti je vole?” zeptal se mě spolužák.

“Používáš dosti ohavných výrazů. Říkej mi jménem. A jinak, co by mi jako mělo být?”

“No já nevím. Nejsi nemocná třeba?”

“Ne. Cítím se zdravá jako nikdy.”

“Tak proč vypadáš jak jeptiška bez kutny?”

“To není moc hezké urážet svaté sestry. Doma se budu muset pomodlit za tvou duši.”

“Za moji co? Co to meleš? To je nějaký vtip, že jo?”

“Ne. Já to myslím vážně. Už bys měl prozřít Martine. Chováš se jako ďáblovo dítě. Pokud chceš zachránit svou duši, a já předpokládám, že ano, budeš muset začít již nyní. Modli se a bude ti odpuštěno.”

“Ona se zbláznila”

Je posedlý démonem.

“Myslím, že tě posedl nějaký démon. V mém sdružení jsou velmi dobří vymítači. Nemám k tobě nějakého povolat?”

Zahrála jsi to dobře. Tváří se jako pako. Hah. On tomu fakt věří! Kriste...asi bys teď neměla brát boží jméno nadarmo. Ani v myšlenkách. Když tomu sama uvěříš, bude to autentičtější.

Po škole se rychle rozneslo, že jsem se zbláznila.To se ti to povedlo. Vtípek roku, opravdu. Všichni se mi začali vyhýbat, v lavici jsem seděla sama a spolužáci na mě koukali jako na zjevení. Děvče, ty jsi geniální. Z tohohle fóru se stane legenda. Po skončení vyučování jsem si četla další články na Odkrytých lžích, abych věděla, co mám těm bezbožným hlavám vykládat. Jsou to atejisti. Hříšníci. Abych dokázala svou účast v sektě, rozdávala jsem po škole propagandistické letáky. Máš poslání. Obrátit je na víru. Občas jsem samu sebe přistihla, že webovky nečtu jen ze studijních důvodů, ale, že mě to zajímá. Že toužím vědět, co je skutečná úloha Církve Kristovy. Obrátit nevěřící na víru. Tvé poslání. Začalo mi z té stránky hrabat. Začala jsem pochybovat o pravdě a o lži. Začala jsem pochybovat o řádu světa, o sobě samé. Pochyby pocházejí od ďábla. Bála jsem se života, který jsem žila před tím, než jsem objevila Kristovu Církev. Podle toho, co hlásali, bych měla skončit v pekle. Peklo ne, prosím. Kontaktuj je. Napiš vůdci. Zeptej se. Oni znají odpovědi. Napsala jsem tedy Odkrytým lžím dopis. Jako odpověď došla jen jediná věta: Vítej mezi námi, sestro.

Dopis Valerie Šímové Kristově Církvi:

Drahý vůdče,

vy mne neznáte, ale já znám vás. Bloudila jsem světem jako Satanův plod, ale nyní chci dojít spasení. Myslím, že vaše církev by mi mohla pomoci. Odkryté lži mi otevřely oči. Chci zpět svou duši. Nudí mne tento konzumní svět.

Někdy bych si přála nedělat nic. Nežít. Vzdát to. Prostě jen splynout se světem a dívat se na něj odjinud. Jako když se cestující dívá z okna vlaku na to, jak ubíhá krajina. Prostě se kochat světem a lidskými osudy. Vědět, že je to skutečné, ale nežít v tom.

Jsou to bezbožné myšlenky, já vím. A konání boží vůle, ani modlitby mi nepomáhají. Potřebuji duchovní vedení, potřebuji pomoc.

Pomůžete mi?