Narodila jsem se do špatného světa

Četla jsem příběhy lidí, kteří mají pocit, že se narodili do chybné historické éry. Přáli by si žít v 70. či 50. letech nebo v 18. století. Jenže já měla už od dětství pocit, že jsem ve špatném světě. Že sem prostě nepatřím. Nejde o dnešní životní filosofii, ani o lidi či o technologie. Jde o celý tenhle zas*aný svět s jeho zeměmi, národy i historií. 

Myslím, že tu musí být nějaký paralelní vesmír, ze kterého jsem vypadla. Můj svět přece nemůže být tak šedý a tak...normální. Já tomu prostě nevěřím. 

Asi vypadám jako hrozný nevděčník. Možná bych na to všechno měla zapomenout a žít v tomhle světě. Máme skvělé zdravotnictví, svobodu, toleranci, nejsou války. Tak proč mi to nestačí?

Pokaždé, když na to myslím, je to jakoby mi někdo rval srdce z těla. Jsem prázdná. Totálně vnitřně na suchu.

Nechci psychologa, který by mi pomohl přijmout tento svět za svůj. Chci cestovatele mezi hvězdami, který mi pomůže najít ten můj vlastní. Místo kam prostě patřím.

Ovšem, není vše jen černé. Občas mívám světlé záblesky, kdy to prázdno, ten pocit odcizení necítím. Kdy prostě jen žiju a nemyslím. Ale těchto chvilek je čím dál tím míň.

Chci najít svůj svět. Toto není on.