Mrtví měli štěstí

Zuří válka a na obou stranách fronty umírají lidé. Jak vojáci, tak civilisté. Spousta mužů, žen i dětí se konce války nedožila. Umřeli na nemoci, které roznášeli vojáci, na hladomor, a nebo proto, že je někdo jednoduše zabil. Měli tito lidé štěstí?

Na infekci ze zranění se umírá docela pomalu. V bolestech lidé blouzní celé dny, než si pro ně konečně dojde smrt. Smrt jménem Vykoupení. Když někdo dostane kulkou do hlavy, má celkem štěstí. Je to smrt rychlá a vcelku bezbolestná. Nemusí se už dívat na hrůzy války a ani nemusí být mučen v nepřátelském táboře. Přišla si pro něj smrt. Smrt jménem Vykoupení. Vojáky znásilněné ženy se cítily pošpiněné, méněcenné a nešťastné. Některé se přes to přenesou, jiné spáchají sebevraždu, nebo je prostě zabijí sami vojáci. Na svých křídlech je odnese smrt. Smrt s názvem Vykoupení.

Lidé, kteří válku přežili, měli také svým způsobem štěstí. Byli živí! Ale co vzpomínky? Všichni ti umírající. To hladovění, ten pocit, že někoho zabili. To se nedá smazat, nedá se to nijak resetovat a začít od začátku. Vina. Vina je tíží. Tíží je vzpomínky. Noční můry. Strach. Nedokážou na to zapomenout. Mají tedy štěstí?

Po válce u nás nastal komunismus. Německo bylo rozděleno Berlínskou zdí a všechny země byly naprosto finančně vyčerpané. Některým lidem se vedlo dobře, jiným špatně. Stále ale v jejich mysli bylo místečko pro válku. Noční můry, kterými se lidé trápili každou noc, je tížily. Lidé, kteří válku přežili, jen tak přežívali, doopravdy nežili. Jak může člověk žít, když viděl tolik smrti?

Ať už to oni sami tak brali, nebo ne, pro mě ti, kteří během války zemřeli, byli synové štěstěny. Během války i po válce se událo tolik zla, že se někdo až zdráhá uvěřit, co všechno se dělo. Podle mě měli mrtví opravdu štěstí.