Jsem živáNejsem nikdo, ale JSEM

Lidská osamělost

Publikováno 01.02.2020 v 22:53 v kategorii Myšlenky u sklenky, přečteno: 7x

Lidská osamělost je velmi zvláštní věc. Velmi zvláštní věc. 
Můžete být sebevětší introvert, ale jistou osamělost budete cítit vždycky. I když právě introvertům samota energii dobíjí, občas z ní mohou být nešťastní. Samota je dvojsečná zbraň. A musí se sní umět zacházet.
A nejde jen o samotu vaši vlastní. My všichni bychom si měli všímat osamělosti druhých lidí. Osamělí lidé jsou nešťastní lidé a nešťastní lidé dělají ze smutku strašné věci. A my přece nechceme, aby se děly strašné věci, že?
Je pravda, že osamělí lidé začínají okolní svět zajímat až po smrti. Po normální smrti ovšem ne. Po tragické smrti. A to je strašně špatně. K tomu, abychom se o člověka zajímali nás donutí až jeho smrt? Jsme vůbec hodni toho, abychom se nazývali lidmi?
Nikoho nelituji víc než osamělých lidí. Nevím proč. Možná proto, že sama trpím jistou formou osamělosti a mám pro ně pochopení. Nevím. Ať je osamělý člověk kdokoliv, třeba i vrah, já ho celým srdcem lituji a ani jedním kousíčkem neodsuzuji. 
Třeba Olga Hepnarová. Ať se snažím, jak se snažím, já ji prostě nemůžu nelitovat. Nemůžu ji odsuzovat. To nejde, není to správné. Ona volala o pomoc. A my jí jí nepomohli. Společnost byla k prosbám o pomoc hluchá. Zase nechci, abyste si mysleli, že schvaluji její formu pomsty apatické společnosti, to ne. Jen chápu, proč zabíjela. 
Proč má člověk vůbec potřebu blízkosti jiných lidí? Vždyť k přežití potřebujeme potravu, vodu, vzduch, slunce. Tak proč naše srdce touží po lidech? Proč se člověk cítí sám

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?