Dryády

Když Matka Země tvořila

Před léty náš svět,

Magií přímo hýřila,

Však trvalo to mnoho let.

Stvořila spousty zeleně

A zvířata sobě k radosti,

Však kvůli té zvířeně

Měla mnoho starostí.

Chtěla stvořit bytosti,

Které by jim snad

Pomohli zbavit se dravosti

A jim lásku mohli dát.

Tak stvořila člověka,

Byl z prachu cest a hlíny.

A pak ta Země odvěká

Šla lehnout si v ostružiny.

Člověk se zatím rozhýbal

A jak už to tak bývá,

Když ho nikdo nehlídal,

Ukázal, co v sobě skrývá.

Hubiti začal zvířata,

Postavil svá města,

Až byla země kulatá

Jedna betonová cesta.

Když se Matka probudila,

Již nespala v ostružiní

A tak se právem rozohnila

Na to lidské pokolení.

Jako dříve pro zvířata,

Začala nyní pro lidi,

Tahle Země odpočatá

Nové pány tvořiti.

Ale aby tito noví,

Nebyli jak lidé,

Dala jim k pasu okovy

Z jejich duše slité.

K domovu je spoutala,

Jak hlemýždě k ulitě.

Dryádami je nazvala

A hlídala je zarytě.

Již nikdy Matka nespala

Jen hlídala své děti.

Lásku svou jim dávala,

Však lid byl pro ni smetí.

Když snad člověk náhodou

Nebo kvůli dřevu,

Pokácel strom s dryádou,

Dočkal se Matčina hněvu.

Proto lidé prozřete

A nekácejte stromy,

Co pro vás jen dřevo je

Jsou pro jiného domy.

Už ztratili jste svoji Matku,

Tak neztrácejte toho víc!

Jinak jako na počátku

Nebudete míti nic.