Dojetí

Mám město před sebou,

to pomalu usíná

a mě to tak nějak dětinsky dojímá,

že myslí bloumám za tebou.

Jsem na místě pro páry,

ale jsem sama,

pode mnou leží Malá Strana

a duši mám na cáry.

Jen týden jsme se neviděli

a už mě to drásá.

Dotek tvůj, jen to je moje spása

a tvé ruce, jež mne v moci měly.

Ty jsi mé nekonečno.

Ty jsi má duše, ty jsi můj dým,

ty jsi můj první obkročný rým.

Jsi inspirací věčnou.

Teď mohu jen mluvit pro sebe,

představovat si tě a snít,

ve vlastním paralerním světě žít.

Dumat o tobě a hledět na nebe.